Leden 2015

Terakotová armáda

27. ledna 2015 v 15:13 | Máculka |  Povídání
V sobotu byl den D. Od Ježíška jsem si přála vstupenku n avýstavu Terakotová armáda a první čínský císař. Chtěla jsem jít sama, užila bych si to a zbytek rodiny by se mohl vydat do Mořského světa na rybičky - když je to baví...
Ježíšek se rozhodl jinak a na výstavu jsme šli všichni :-) Nakonec jeden nemocný kus zůstal doma a vyjeli jsme jen ve čtyřech.
Nikdy dřív jsme do Prahy nevyrazili tak "pozdě" jako teď :-) Oběd jsme si dali v Krušovické restauraci, kde na mě jednou (už je to několik let) s jídlem zapoměli a je to taková naše tradice - ta restaurace, kde nechtěli dát mámě najíst :-) Ale vaří tam moc dobře, proto se tam zastavujeme pravidelně když jedeme na tuzemskou dovču.

První volba řidiče byla, že pojedeme až k Výstavišti kde výstava byla ale protože to byl můj výlet, jelo se nakonec metrem :-) Být v Praze a nejet netrem by bylo, jako kdybych si nedala mléko do kávy a ještě bych si jí osladila :-) A hlavně, náš malej si to zatím užívá, jezdící schody, příjezd soupravy, stání za jízdy bez držení, studování mapy... Prostě dětská radost.

Trochu jsem se za ně styděla, nejmenší a největší dělali v metru blbosti ...

A pak se ke mě vehementně hlásili :-)

Chtěla jsem jet i tramvají ale malej byl pár dní před tím v pražském Planetáriu na výletě tak byl chytrý až na půdu a z metra vyrazil pěšky se slovy " já to tady dobře znám". Tak jsme vyrazili za ním.

Na výstavu šlo hodně lidí a já jsem vždycky strašně překvapená. Překvapená z toho množství. Nejspíš si v skrytu duše myslím, že tam chci jen já nebo co... Už teď se děsím, jak se budu divit až pojedeme v květnu na MS v hokeji, co tam jde lidí. A už teď vím, jak se mi bude můj drahý zase smát :-D

Nicméně i přes frontu u vstupu která se ukázala jako fronta k šatně jsme se rychle dostali dovnitř, obdrželi sluchátka s výkladem . výborná věc - a vyrazili.




Rekonstruovaná ukázka původní barevnosti soch.

V posledním sále připomínajícím sál s vykopávkami v Číně byl žážitek nejlepší. A když si k tomu představíte, že čínký sál je mnohonásobně větší, jsou tam i restaurátoři pracující za plného provozu, na neodkrytých místech tušíte pod hlínou další, nevyzvednuté poklady...






Překvapilo mě pár věcí.
1) I přes velkou návštěvnost byl na výstavě díky sluchátkům a výkladu v nich klid, všichni poslouchali a nikdo nehlučel.
2) Velký počet návštěvníků tvořily děti a i ty byly zaujaté výkladem. To se často nevidí. Kdo mě zná tak ví, že mám dětskou společnost ráda a proto vím, co dovedou :-)
3) Jak jsou sochy malé. Vím že jsou v životní velikosti, že asijci jsou obecně menšé než evropané a že dřív byli lidi ještě menší, stejně jsem si připadala "ošizeně" :-)
4) sochy nejsou originály, není ce so divit, vždyť by takovou výstavu na pojištění nikdo nezaplatil a hrozba ztráty unikátů je veliká.
K bodu čtyři - na výstavě byl prý jeden originál a já nevím jaký!!!! Sice popisky byly, předměty doplňující výstavu originální většinou byly ale která socha je ta "pravá" ? Jestli tam ovšem byla...


Jsem moc ráda, že ně Ježíšek v mé zálibě v památkách takhle pěkně podporuje a že jsem to mohla vidět. Protože navzdory slibům našich dětí, jak budou bohaté a mi budeme moct cestovat po celém světě, protože nám to budou platit si nemyslím, že bych někdy Terakotovou armádu viděla přímo v Číně.
Navíc bych potřebovala asi sedm dalších životů k tomu abych viděla všechno co chci. Protože já bych se ráda podívala úplně všude :-)

Byli jste se vy podívat na nějakou zajímavou výstavu? Nebo máte něco, za co jste rádi že jste to mohli vidět? Dejte mi tip!

Užijte si sněhu a mějte se hezky.

Chandelier Quilt na postel

22. ledna 2015 v 17:03 | Máculka |  Šití
Někdy v první půlce listopadu jsem na FB stránkách našla pro inspiraci odkaz na menší quilt. Moc se mi líbil vzor.


Před hroznou dobou jsem si koupila balíček amerických látek od modafabrics kolekce Warmth,


za - pro mě- strašný prachy :-) Řekla bych, že mi tu dva roky ležely, pořád jsem hledala ten pravý vzor. Když už to stálo tolik, že jo...

Celkem dlouho jsem se na quilt dívala až jsem se rozhodla. Stříhnu do látek a pustím se rovnou do přehozu...


To zmáknu do vánoc...
A je půlka ledna a já teprve dokončuji top :-)
Takhle přehoz vypadal před vánoci...


A dnes už mám skoro celý


po svislých stranách ještě zbývá našít 30cm lemu a bude čas sesadit vrstvy k sobě...



Jediné co nevím je, kdo tu obludu obrovskou bude prošívat? Já nechci :-) Navíc si myslím, že by se můj stroj v polovině prošívání odporoučel do věčných lovišť. Zase nějak hapruje. Nechcete mi někdo vysvětlit, jak to, že staré stroje pořád šijou a je jedno jestli jim je 40, 60, nebo 80 let a těm novým se už po pár letech nechce? Že by trik prodejců?

Možná by stálo za to nechat si ho prošít od profíka ale to bych pak asi měla nejdražší přehoz ve střední Evropě :-)
Zase by to bylo určitě úžasný a nádherný!!

Tak já teda nevím. Mám čas, protože budu šít i nové povlaky na polštáře. Prý jich máme na posteli zbytečně moc :-D


JInak jsem hrozně líná cokoliv dělat a měním se na medvěda, protože pořád jen spím. Když je tak málo sněhu, tak to ať už je raději jaro..

Pěkný den :-)

Oficiální poděkování

6. ledna 2015 v 10:28 | Máculka |  Povídání
Doufám že jste oslavy přežili bez úhony a na čerstvě zjískaná kila navíc se moc nemračíte :-)

Dnes jen krátce a hlavně pro Ajku, Zuzku i Zdenku které mi pomáhaly s dárečky pro organizaci neslyšících.

Zdenčiny dárečky sice nakonec po domluvě putovali jinam ale radost udělali také velikou.


Poděkování jsem dostala už před svátky ale zveřejnění jsem si nechala až na klidnější dobu.
I přes skepsi mého dědy, že budoucí obdarovaní nebudou vědět co s dárky mají pořádně dělat :-) a ani "prý" mobily nemají to dopadlo takto: Prý si všichni okamžitě po rozbalení dárkové tašky dávali mobily do pouzdýrek a obdivovali je. Podkafíčka také moc potěšila, obaly na knihy se také moc líbily, děda mi celkem dlouho poctivě všechna poděkování která mu lidé i volali domů i zdělovali na ulici vyřizoval. Sice konkrétně nevím, kdo dostal prostírky od Ajky ale měly velký úspěch.
Paní Foersterová, která balíčky se svou rodinou připravovala a je spolu s mým dědou vedoucí organizace byla moc dojatá, že si v dnešní době někdo cizí udělá čas a vymyslí dárek pro hendikepované. A když jí děda řekl, že se mezi sebou ani osobně neznáme, že jsme se spojily přes internet, měla prý slzy na krajíčku. Dokonce mi pak poslala osobní dáreček, levandulovou svíčku.
Oficiální poděkování za akci pro mě a tím pádem i pro vás je toto:


Pár chvil u stroje, v mém případě i zbavení se trochy zbytků a jakou jsme udělaly radost!

Příští rok si ráda akci zopakuji a protože jsem hlava děravá, rovnou sem napíšu, co jsem vymyslela :-) Pro každého pár chňapek do kuchyně, nebo dlouhé chňapky, jak jsou do trouby, to pouzdro na brýle které jsem letos nestihla, prostírky pod talíř jaké dělala Ajka - aby měl každý.

Pokud se ke mě přidáte i v roce 2015, budu moc ráda. Stačí po jednotlivých kusech.
a pokud se sejde dárků víc než je (nebo bude) obdarovaných, doma si je nenechám, vymyslím, komu potřebnému s nimi na vánoce udělám radost.

Pěkný zasněžený den :-)