Prosinec 2014

Veselé vánoce

22. prosince 2014 v 9:00 | Máculka
Ráda bych popřála všem, kteří se mnou zde byli celý rok i těm, kteří jen občas nakoukli nebo nakouknou.
Děkuji i za podporu a vaše komentáře. Děkuji i za vaše nakouknutí.

Veselé Vánoce, hodně krásných chvil s těmi, které máte rádi, bez smutku z nemilých dárků a hodně radosti z dárků které jste si přáli.

Do Nového Roku 2015 hodně zdraví, osobního i pracovního štěstí.


Vaše Máculka

DIY na poslední chvíli

21. prosince 2014 v 17:05 | Máculka |  Šití
Už dlouho v obchodech vyhlížím ubrus na náš velký stůl.

A před svátky se hledání stupňuje.

Už jsem si říkala, že si snad koupím jen látku, obroubím ji a bude.

Dnes, kdy je nejvyšší čas, jsem tedy sáhla do zásob, vím, že tam jeden veliký kus je. Ale bylo mi ho líto. Však to znáte, děti....

Vzpoměla jsem si že jsem dostala od tety staré damaškové povlaky na polštáře. Podívala jsem se, rozpárala je, vyžehlila.
Jeden byl pěkně bílý, druhý už zažloutlý. Bílý vytvořil střed, druhý okraje, těch si nikdo stejně moc nevšímá.

A tradá, ubrus mám, nebude mi líto kdyby mi o děti pocintali a nestál mě ani korunu.


Kdybych začala o den, dva dřív, ještě bych rohy ušila do oblouku. Nemám ale už čas.
O štědrém večeru stůl nazdobíme a doufám, že bude provozuschopný i na Štěpána, až se bude u nás rodinně, hromadně obědvat a Ježíškovat.

Takže jestli jste na tom s ubrusem jako já, žádný veliký, stůl schovávající nemáte, mrkněte do skříně:-)

Maďarsko - Vyšehrad a Ostřihom

19. prosince 2014 v 19:30 | Máculka |  Povídání
V neděli po obědě jsem jeli na hrad Vysegrad. Mlha, vítr ale zase veselá nálada už v autobuse. Veliké plus byl opět průvodce, stejný jako včera. byl prostě báječný. Zase s námi byl celou dobu, všem se věnoval a na všechno odpověděl.
Takového průvodce prý ještě neměli, takového, který se jim věnoval celý den. Trochu jsme na něj dopláceli (2eura, co to je...) ale nikdo nebrblal. Také jsme vyzkoušeli novou výbavu, kterou si turisti pořídili. Špionskou! Průvodce měl mikrofon a vysílač a my ostatní měli špionská naslouchátka. Bylo to super, dosah 400m a tak sej mohl abýt schovaná v závětří zatím co ostatní stáli v mrazivém větru na terase hradu a snažili se přes mlhu dohléhnout tam, kam jim průvodce ukazoval:-)
Třeba na Dunaj :-)

Dozvěděli jsme se, ž ev Maďarsku vlastně žádné hrady už nejsou, jen zříceniny. Turci jim je všechny při odchodu ze země zbořili. Takže se na zříceninách snaží hrady zrekounsrtuovat už poměrně dlouho.

Na hradě mají repliky Svatoštěpánských korunovačních klenotů, musím podotknout, že nejsou tak pěkné jako naše, ale zase jsou starší :-) Žádný král tam nikdy nesídlil, měli to jako letní sídlo v době honů. Vyjímkou byl Karel Robert z rodu Anjou, první nemaďarský král. Šlechta ho odmítla uznat a ani ho nepustila do Budínského hradu, který byl do té doby sídlem králů a tak se Karel Robert usadil a nakonec i zemřel zde.
Pod hradem se uzavřeha dohoda Visegrádské čtyřky ale to už je z jiného období dějin. Historicky ovšem navazuje na tzv.setkání králů z roku 1335, kdy se na Visegradě sešli králové Čech, Polska, Maďarska a dohodli se na jakési takési spolupráci.
Po prohlídce "na Větrné hůrce" hradu jsem sešli k autobusu, v suvenýrech jsem si něco nakoupili, ( můžete hádat, co jsem si koupila já) a vydali se směr Ostřihom.
V mé části autobusu se začal podávat "teplý čaj" . Byl to fernet. Jak já tvrdý alkohol nepiju, taky jsem si cucla abych si rozšířila cévy a prohřála zmrzlé nožičky.
Dojeli jsme do Ostřihomi kde jsme měli trochu času na prohlídku Baziliky.
Tady je třeba podotknout, že nasvícená ve tmě vypadala mnohem lépe. Zase jsme se ale podívali dovnitř na již zmíněný největší oltářní obraz světa.


Obešli jsme katedrálu k vyhlídce na Štúrovo a prohlédli si památník věnovaný maďarskému miléniu ( 1000let od pokřetění sv.Štěpána) a pak jsme již museli na oběd, kde nás v krásných prostorách restaurace čekali maďarské speciality.



Že jsme se do těchto prostor svým sportovním oblečením nehodili, je snad jasné ale to nám neubralo na veselé náladě:-)

Oběd byl výborný, dražší pivo jsem si nikde jinde nedala :-) Jako dezert jsme měli štrůdl a shodly jsme se, že tedy děláme lepší :-) :-)

Dvě a půl hodiny uběhly tak rychle, že si toho nikdo nevšiml ale byl čas vydat se na poslední zastávku.
Majitel ubytování kde jsme spali nám domluvil, že v nedaleké vyhlášené výrobně tipické maďarské papriky mám přidou otevřít podnikovou prodejnu, i když je neděle. Nakonec tam měli jistě slušnou tržbu. 250g papriky za 1,95 eura si nenechal ujít nikdo. Ani já ne, i když jsem papriku koupila už na trhu, 100g za 60Kč.... Ale zase, byla přeci z trhu :-)
Kromě různých druhů paprik měli i směs do polévek - jakousi podravku, garanulovaný i plátkovaný česnek, cibuli, bylinky.
Kdo by se chtěl podívat, může zde.

Nákupy jsme si poskládali v autobuse jak to šlo, dali jsme si další "teplý čaj", kolovalo cukroví a různé jiné pochoutky a vydali se na cestu do Čech.

Mám bezva zážitky a vzpomínky a doufám, že se příští rok zadaří a budu smět s nimi vyrazit opět. Směr Německo.

Maďarsko - Budapešť

18. prosince 2014 v 16:00 | Máculka |  Povídání
Druhý den jsme po snídani vyrazili směr Budapešť.
Těšila jsem se.
Průvodce s námi jel už ze Štúrového, takže po cestě jsme se dozvěděli spoustu dalších zajímavých informací.
První naše zastávka byla na Náměstí hrdinů. Obří plac, z obou stran veliké budovy Muzea a Galerie, ústil do Andrassyho třídy. (foto) Ta velikost mi měla být podezřelá hned :-)


Prohlédli jsme si i nejstarší stanici metra na Evropském kontinentě( poslední dvě fota) a pak jsme se autobusem projeli celou Andrassyho třídu, kde jsou obchody těch největších značek. Vystavní paláce obřích rozměrů dávaly tušit, kam se ubíráme.
Do Gulliverovi země!!!
Přesně tak jsem si totiž připadala, když jsme vystoupili, přešli ulici a ocitli se na prostanství před Parlamentem.
V Budapešti je prostě všechno veliké, Domy, náměstí, ulice, řeka....

Parlament leží na břehu Dunaje a i když se zdá, že je hodně starý, není to pravda. je i veřejnosti přístupný al enešli jsme tam, nestihli bychom ostatní památky a to by byla škoda.

Parlament je obrovská budova která se nám ani nevešla na fotku celá :-)

Průvodce nás zavedl na nábřeží kde jsme si prohlédli památník holocaustu - Boty na břehu Dunaje. Silný příběh, silný zážitek. Zde byli za 2.sv.války donuceni se zout a poté byli zastřeleni a vhozeni do Dunaje. Boty zůstali....


Další přesun bal před svatoštěpánskou baziliku která uchovává největší maďarskou svátost, ruku sv.Štěpána


najdete tam také největší maďarské varhany. Celá bazilika je nádherná. Jsem na ty kostely prostě vysazená.

Před bazilikou byl jeden z menších trhů - svařák jsem stihla ještě než jsme se posunuli městem dál, na ten největší trh.
I tam jsme si dali svařák, nšco dobrého, koupili magnetku, slavnou papriku pěkně se prošli.
Na poslední fotce je akve, která se mi líbila hned. Dárek v krabici od bot. Koupíte nějaký dárek, dáte ho do krabice od bot a odevzdáte víle. Ta ho nechá zabalit a pošle do skleněné "věže" odkud se pak dárky rozváží chudým dětem. Váže pěkná akce.
Když jsme se všichni sešli, přejeli jsme budem most do Budínksé části města a vydali se na Citadelu s krásným výhledem na město. Pokud by jste neměli mlhu jako my :-) U Rybářské bašty jsme si zamlsali v muzeu marcipánu a prohlédli si kostel, kde se 2x ženil Matyáš Korvín.

Po setmění jsem se pokoušela vyfotit zářící parlament. Byl krásný a hodně mi připomínak svícínek, přes který prosvítá světlo a podle toho, jak jsou stěny slabé,vytváří obraz.


Není to nádhera? Škoda že tato fotka je z internetu. Ale tak nějak jsem ho viděla i já :-)

Navštívili jsme i Budínský hrad a viděli maďarskou výměnu stráží před prezidentským palácem. Na hradě jsou muzea a kulturní prostory, není používám pro repre účely. A jak jinak, je obrovský :-)


Pod hradem na nás čekal autobus a s městem jsme se rozloučili.

Po návratu jsem si už na žádnou hrdinku nehrála a společného koupání v termálních lázní jsem se neúčastnila. Byla jsem vymrzlá, unavená ale šťastná, že jsem to všechno viděla.

V neděli po snídani jsme na Visegrád a následným obědem v Ostřihomi. O tom zase příště :-)

Maďarsko - Györ

17. prosince 2014 v 17:53 | Máculka |  Povídání
Uplynulý víkend jsem strávila v Maďarsku na poznávacím turistickém zájezdu.
Odjížděli jsme v pátek brzy ráno a cesta i s prohlídkou města Györ trvala 12 hodin. Ale stálo to za to!
Györ je starobylé město a kdo by si o něm chtěl něco přečíst, může zde . Ve městě jsme strávili necelé dvě hodiny, takže to byla takový rychloprohlídka ale viděli jsme většinu důležitých pamětohodností i když by si každá z nich zasloužila mnohem delší čas na prohlídku.

Viděli jsme radnici (foto), prošli se ulicemi města ve kterých je opravdu hodně pěkných soch a všemožných místech :-), v Bazilice jsme si mohli prohlédnout obraz Madonny, který prý ještě před 2.sv.válkou ronil slzy, slavné Černé oltáře, i z náboženského hlediska velmi uctívanou Hermu sv.Ladislava ( foto). Kousek od Baziliky se nachází Náměstí Széchenyi s morovým sloupem a kostelem sv.Ignáce z Loyoly z roku 1641(foto) kde v jedné části sídlí krásná Barokní lékárna, na několika místech byly vánoční trhy kde jsme si dle loňské tradice musely dát s tetou "glühwein" a já si musela koupit magnetku :-) Zajímavé je, že zatím co u nás je v každém městě i vesničce nazdobený vánoční strom, v Maďarsku byli dominantní obří adventní věnce..


Po prohlídce jsme pokračovali směr Štúrovo, kde jsme byli ubytovaní a kde na nás čekala večeře a úchvatný pohled na Ostřihomskou Baziliku, největší stavbu svého druhu v Maďarsku. (foto)


Po večeři se většina rozhodla, že toho nemá dost a vydali se hledat hospodu, kde by spláchli únavu z cesty.
Ač nejmladší, byla jsem utahaná jako kotě. Není ce co divit, turisti se scházejí každou sobotu na pravidelný několika kilometrový výšlap a během roku podnikají mnohem náročnější výlety než jsou ty adventní, tudíž mají fyzičku jako hrom. Ale statečně jsem se vydala také. Hospod jsme našli několik ale nikam se naše početná skupina nevešla celá, takže část (i já) šla projít pěšky přes Dunaj do Maďarska na večerní prohlídku Baziliky. Musím říct, že večerní osvětlení bylo velmi působivé. Byl to větší zážitek než pak ve dne. Bazilika je pro Maďary stejně posvátná jako třeba Vatikán, jak nás upozornil průvodce a najdete v ní největší oltářní obraz namalovaný na světě. (foto)
Zpět na ubytování už jsem sotva pletla nohama:-D

Druhá část nakonec zakotvila ve středověké krčmě, podobné té naší, Dětenické.

Maďaři jsou velcí nacionalisté a proto nikde nenajdete cizojazyčné nápisy. Kromě památek tedy... Jejich jazyk je sice celkem libozvučný ale naprosto se nemáte čeho chytit takže absolutně nevíte, o čem si povídají, nebo co je kde napsáno :-D Díky tomu jsem ale zjistila, že se lze opravdu domluvit rukama nohama a i když mluvíte česky a oni maďarsky, stejně se domluvíte :-D
Také mě zarazila téměř 100% podobnost kovových forintů s eurem. Musela jsem si dávat pozor, abych se nespletla.
1000 forintů koupíte za 100 korun a přesně takovou hodnotu mají. Ceny jsou stejné jako u nás, takže neušetříte ani nekoupíte draho.
Na vánočních trzích ne jen v Gyoru ale i v Budapešti (o které bude řeč příště) byla velká nabídka kožešin a kožešinových čepic ruzných tvarů a podob. Nechyběly ani klasické stánky s občerstvením, Palinkou - specialitou maďarů, suvenýry, ozdobami a všude jste také mohli koupit sladkost která vypadala jako náš Trdelník, jen byla asi 10x větší :-)
Těšila jsem se, že si všude kromě svařáku dám i kaštany ale ty jsem potkala jen v Budapešti kde za 10 kusů chtěli 100 korun. Tak to se mi opravdu nechtělo.

Druhý den jsme hned po snídani vyrazili směr Budapešť ale o té vám povím příště. Brzy :-)

Pro neslyšící - konečná

8. prosince 2014 v 15:30 | Máculka |  Šití
Přeji krásný advent.
Svou část dárků pro neslyšící jsem už odevzdala spolu s dárky od Zuzky a od Ajky. Obaly na brýle jsem na výslovnou žádost nahradila podkafíčky. Na obaly na knihy se dědeček nejprve tvářil skepticky ale když jsem mu ukázala jak funguje můj fígl ( najdete ho v druhé části článku), rozsvítili se mu uči a vzal je na milost s tím, že je to vlastně praktické a líbí se mu to :-) Tak vím, jaký další z dárků mu ježíšek donese...

Teď už k fotkám




A všechno pěkně pohromadě -




Tímto ještě jednou mockrát děkuji AJCE A ZUZCE za jejich laskavost a ochotu trávit svůj čas nad dárky pro někoho jiného. Moc si toho cením holky.

Do vánoc stihnu ještě dva posty, jedennečekané žádosti o deku jako vánoční dárek a druhý o předvánočním výletu za hranice naší vlasti - kdo by chtěl, loňský článek je zde.


Užijte si zbytek Adventu, nikam se nehoňte, hlavní je, že vánoce budeme trávit s těmi, které máme rádi!