Volné prošívání - vlastní postřehy

5. března 2014 v 17:41 | Máculka
Nejprve musím velkými písmeny napsat že volně prošívat NEUMÍM a to co budete číst jsou jen mé postřehy, žádný návod na správné prošívání celé deky!
Když nebudu počítat pár lehce prošitých polštářků a díl malé skupinky z akce Každý každému - kde už je většina stehů opravdu velmi povolená a tak se to nedá už ani za prošívání považovat, prošila jsem jen Vánoční deku. Z dálky je to moc pěkné ale z blízka vidím ty chyby a vždycky si říkám jak by to mělo být. Ne že bych to ale správně dokázala :-) Navíc je každý blok prošitý jinak, takže se zdá, že je všechno záměrné :-)
Své postřehy napíšu i proto, že sama jsem jich na netu moc nenašla. Ano, Bellet se ve svých kurzech o volném prošívání zmiňovala i ho předváděla ale její kurzy nejsou dostupné pro všechny, navíc to v jejím provedení vypadá jako brnkačka. Teorii mám v malíčku ale s praxí je to horší :-)
Mám ráda víc názorů. Možná jsou moje postřehy i špatné a třeba přidáte i ty své. Prostě víc hlav víc ví! :-)
Třeba budou pro někoho i trošičku užitečné.
Rovné prošívání je pro mě nepoměrně jednodušší ale volné má přeci jen víc krásy :-)
Jako další jsem si k prošívání vybrala deku z ročního kurzu u Bellet. Už ji znáte z minulého postu. Prošívat ji budu celou stejným motivem, mělo by to tedy být všude stejné, jsem zvědavá jak to dopadne...

Trénovala jsem si prošívání na menším dílu, celkem mi to šlo :-) Ale jen proto, že byl malý.
První postřeh je : Pokud trénujete prošívání pro konkrétní qulit a už jste si celkem jisté že to máte trochu v ruce, začněte ho rovnou prošívat. Budete mít větší šanci že chyb neuděláte tolik. Musí se totiž začínat od středu kde jsou případné chyby nejvíc patrné. Stačí prošít první dva, tři bloky, podle toho jak je máte rozvržené.
Já jsem měla pár dní pauzu a taky je to dost znát...
Začátek - motanec. Kdykoliv jsem zatočila na drunou stranu než bych měla, vyrobila jsem si tam nepěkné cestičky k volné ploše. Nebo jsem prostě jen zazmatkovala. Proto můj druhý postřeh je : než zbytečně zmatkovat, raději častěji zastavovat a podívat se, kam a jakým směrem pokračovat. Zamozřejmě že mám jehlu zapíchutou.

Třetí postřeh je : I když jste trénovaly na stejných látkách, sesazených do stejného sendviče, prošívat se to bude stejně mnohem hůř. A není to jen tou velikostí. Svůj díl má taky uřčitě pocit, že teď už to není zkouška. Dost švadlenek si objednává látky v zahraničí a jejich cena opravdu není lidová. Já používám látky koupené v tuzemských eshopech a i tak mě celý sendvič vychází na pár stokorun. To podle mě není málo a tak mám strach, že to celé zkazím.

S trochou předcházejícího cviku už to tak špatné nemám a i se mi to celkem líbí.

Z dálky ty moje chyby vidět nejsou a věřím že je neuvidí nikdo kdo nepatří k patchworkářkám.
Edit : měla jsem pravdu, můj drahý nic nepoznal, chválil mě jaké je to pěkné, jeden blok má prý 3D efekt :-) a nepoznali nic ani moji kluci kteří o PW už díky svým otázkým a občasným záchvatům švadlenkovství něco ví :-)

Čtvrtý postřeh je : ten, kdo má starší stroj, kde je samotná mašina "zapuštěná " ve stolku , jako byla moje Laděnka, nebo ten kdo má přídavný stolek to má jednodušší.
Bellet nám v kurzu radila abychom si okolo stroje naskládaly knihy a tak si zvětšili plochu. Myšlenka je to dobrá ale mě se teda neosvědčila. Knížky se mi pořád různě posouvaly a musela jsem hlídat i je. Naštěstí jsem to zkoušela u jiné deky kde jsem prošívala jen rovně.

Pátý postřeh je: Neprošívat toho moc najednou. Tento blok mi trval hodinu a půl. A když jsem skončila, cítila jsem ramena a zápěstí. Přesto jsem se pustila ještě do vedlejšího bloku.
Ten už šel o poznání lépe a i rychleji.

Už tam není tolik zamotanců a ošklivých přechodů. Ale taky mě o poznání víc bolí ramena :-) Chce to prostě větší pauzy.

Quiltování usnadňují rukavice, stačí takové ty dámské zahradnické které mají na dlaních a prstech gumové čudlíky, zkoušala jsem je ale nepracuje se mi s nimi dobře, nemám cit v rukou. Třeba jednou jim na chuť přijdu.



Šestý postřeh je sice trochu hloupý ale přes to ho napíšu : Quiltovat malé plochy a vzory je mnohem jednodušší než celou deku. Tady mi to přišlo opravdu jednoduché protože jsem prošívala pár ornamentů a čar. To mě moc bavilo.

V článku budu pokračovat a přidávat fotky dalších prošitých bloků. Postřehů budu mít určitě taky víc a nakonec se dočkám celkem slušně prošité deky.
Pokudmáte něco, co při prošívání překvapilo vás, napište mi to prosím do komentářů.

Pěkný den.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Věra Š. Věra Š. | Web | 6. března 2014 v 7:47 | Reagovat

Máš můj véééliký obdiv, že ses do volného prošívání tak hezky dala. Mně se to též moc líbí,ale tuto deku jsem prošívala na vyšívacím stroji. Mám operované zápěstí a tak si netroufám. A přesně souhlasím s tebou, že člověk se bojí zkazit to svoje dílo prošíváním.

2 umaculky umaculky | E-mail | 6. března 2014 v 10:11 | Reagovat

[1]:Ahoj Věrko,děkuji za návštěvu a pochvalu. Vyšívací stroj bych si kolikrát taky přála, nabízí se pak víc možností jak práci dozdobit. A co se týká zápěstí, tak opravdu víc mě bolela ramena, zápěstí jen chvilku. Asi člověk musí přijít na to, že není až tolik nutné tlačit :-)
a teď se jdu mrknout k Tobě na blog :-)

3 Věra Š. Věra Š. | Web | 6. března 2014 v 10:19 | Reagovat

No, deku tam ještě neuvidíš. Zatím jsem ji nedala ani k Bellet. Musela jsem ji rychle došít, protože teď nejspíš měsíc bude muset stroj zahálet. A vyšívací stroj od Lenky skutečně nabízí netušené možnosti. Jen ten čas kdyby k tomu prodávali.[2]:

4 Maculka Maculka | E-mail | 6. března 2014 v 10:36 | Reagovat

[3]: Deku tam sice nemáš ale máš tam hodně jiných pěkných věci :-)
Lenka je fajn, poradí i nezákaznicim. A ty její výšivky jsou opravdu pěkné.

5 vexa vexa | E-mail | 6. března 2014 v 18:56 | Reagovat

Prošívání je pro mě největší opruz celého šití :-) volné prošívání=stres, ale ráda bych se ho naučila, momentálně mi chybí chuť trénovat. Docela se mi osvědčilo si dát po levé straně žehlící prkno což rozšíří prostor a rozloží váhu deky. Jestli ti nevyhovují rukavice s ťuplíka zkus ty s pogumovanými prsty. Jo a na zahraničním blogu jsem četla, že je dobré navíjet si cívky na nejnižší rychlost, prý je to lepší :-) Díky za tvůj milý komentář u mě, anonymní nejsi, jen no-reply ;-)

6 Světluška 77 Světluška 77 | 7. března 2014 v 21:48 | Reagovat

Ahoj Marti a holky, praktické rady o zdánlivých maličkostech mám moc ráda. Někdy člověku hodně pomůžou.

Vexo dík za radu o navíjení cívek, odteď už jedině pomalu - nikdy mě to nenapadlo, ale je vlastně logické, že velkou rychlostí musí být nit dost napnutá.

Marti, k prošívání můžu přidat jen málo. Do celé deky se hned tak nepustím - když už, šiju i prošívám jí po blocích a až pak je dám dokupy. Pořádně volně jsem prošívala jen polštář, co už snad brzy dokončím. Průhlednou monofilovou nití, sice se musí opatrně prát a žehlit, ale jak je průhledná, schová dost mých chyb. Jo a teorii mám teoreticky taky v malíku, ale praxi si budem muset pěkně odmakat :-)

7 umaculky umaculky | E-mail | 8. března 2014 v 11:47 | Reagovat

[5]:  Taky o pomalém navíjení slyším prvně. Vždycky šlápnu na pedál plnou rychlostí ale teď už to zkusím pomalu.
Velkou deku si vždycky vezmu do kuchyně, na náš dvoumetrovný stůl se vejde pohodlně.
A s tím no-replay zkusím něco udělat :-)

8 umaculky umaculky | E-mail | 8. března 2014 v 11:50 | Reagovat

[6]: Taky Slávko doufám, že to jedou někomu pomůže :-)
Ten polštář máš ale prošitý opravdu moc hezky. Jo a ty ponožky jsem nefotila :-) to už mi přišlo moc :-) Vším se chlubit nemusím. Ale klidně Ti další co upletu pošlu mailem :-)

9 ajka ajka | E-mail | Web | 14. března 2014 v 0:24 | Reagovat

Mě to volné prošívání nebere.... deky pak nejsou tak krásně muchlací a nadýchané:-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama