Chalupaření

25. srpna 2012 v 23:54 | Máculka |  Povídání

Aneb dovolená č.3

Kdysi dávno jsem četla, že jsme chalupářská velmoc. Asi na tom něco bude protože většina lidí nekam jezdí i když není chalupa jako chaloupka.
To druhé je i náš případ.
Naší chatu postavil můj dědeček před 36lety pro sebe a babičku, jenže brzy se tam "nakýblovala" celá rodina.
Bylo to veselé, malá chata - hodně lidí - nás děti jeden čas posílali i do studené předsíňky aby se mohlo rozestlat.
Časem se chata zvětšila ale naštěstí ne o moc.


Po letech se spousta věcí změnila a teď na chatu jezdím já se svými dětmi a dědou. Nám velikost chaty stačí úplně.
Loni jsme po letech provizoria postavili opravdovou a pevnou pergolu, takže jsme zjískali velkou "hlavní letní místnost - jídelnu".
Dotáhli jsme do zdárného konce obnovu elektrického osvětlení - v místě, kam nevedou dráty vysokého napětí je to paráda - a letos jsme chtěli dělat kosmetické úpravy a odpočívat.
No jako vždy to bylo jinak. Přítel se mi už dlouho směje když říkám, že jedu s dědou na chatu odpočívat. Neumíme to, vždy si něco najdeme.
Letos jsme třeba vyměnili lino na podlaze
a pak jsme si usmysleli opravit kůlnu. Pár let pod ní zatékalo až byla šikmější než věž v Pize. "No tak ji vyklidíme, narovnáme. Alespoň vyhážeme bordel a kluci budou mít domeček na hraní".
Vyklidit to byla hračka. Pak jsne ji začali zvedat a ouha - podlaha byla shnilá víc, než jsme čekali.
Takže se akce protáhla na celý týden.
I takhle se dá pracovat a to mě měli pořád za "zadkem" s otázkou, jestli dost pijou, protože bylo horko a ani jeden tomu pití moc nedá..
Naštěstí si ti tři kluci našli i čas na hraní a tak spolu vyráběli lodičky na potok...
které hned při vyplutí přišli o plachty, takže se malovali další a další a další ještě hezčí.
Při tom děda našel i plachty ze své lodi, se kterou jezdil za mlada a tak je rozložili a mladíci se dohodli, že si tu největší, pěti metrovou vezmou do pokojíku panelákových rozměrů...
Rozhořel se boj o to, jetli se kus spodku uřízne a pak se plachta do pokoje jako dekorace dá, nebo se nechá v celku a zase se uloží. Ani jedna varianta se mladým samozřejmně nelíbí ale prozatím vítězím já a varianta odstřihnutí.
Fotku nemám, ale jakmile budu znát výsledek, vyfotím ho :-)

Ale nejraději mám na chatě vaření. Na starém sporáku na dřevo, starých hrncích a přesto s větší chutí než doma.
Vaření je pro mě složitější tím, že nemáme lednici ( kdyby jste někdo věděl o staré funkční lednici na plyn, dejte vědět)
a proto se vaří většinou z dostupných surovin jako jsou houby, houby a houby které všichni milujeme. Jenže tuto dovolenou bylo na houby moc horko, nerostly a tak jsem objevila kouzlo zavařovaného domácího masa. Fakt to není žádná věda a pro pána v letech a dva kluky ve vývinu je to dobrý zdroj energie. Já bych mohla klidně být o mrkvi a sojovém mase. Jako je třeba v tomto rizotu z nejtaršího hrnce.

Večerní rozpálení malého grilu - aby nám bylo venku dlouho teplo, aby jsme si mohli venku udělat popcorn a čaj, zahrát si naše oblíbené kostky
(ten nejstarší je moje láska nebeská i když to přítel "nerad" slyší :-)) )

a pak si zalezli do postelí ve kterých má každá své místo a nerad ho mění, přikryli se PW dekama a spali až do rána.
Tohle mám na chatě ráda. Pocit, že jsme si opravdu blízcí máme se rádi a užíváme si jedem druhého.

Už jsem kdysi někde napsala že naše chata je jedna z těch maličkých a proto i úsporně zařízených ale když jsme nedávno s přítelem mluvili o tom, že bychom si koupili někde jinde chatu větší, komfortnější, lépe zařízenou kde by s námi spával i on,tak jsme oba došlli k názoru, že nemůžeme.

Bylo by mi totiž moc líto, kdybych už nemohla jezdit k nám. A můj hodný přítel to ví a respektuje.

PS: plány na renovace a zlepšení už bych si měla psát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama