Cyklovýlet

10. června 2012 v 18:40 | Máculka |  Povídání
Trasa : Sokolov - Karlovy Vary - Nejdek

Sportovní oddíl mého mladšího syna vyhlásil jako trénink cyklovýlet ze Sokolova do K.V. - rodiny vítány.
Fajn, je to rovinka, pěkná cesta, zvládnou i malé a ještě menší děti. Tak to dáme jako rodina všichni, ne jen ten náš sportovec.
Poštelovala jsem si sedačku, vytáhla "sportovní" oblečení, nakoupili jsme pití a sušenky a vyrazili na zastávku autobusu.

První hláška trenéra " děti nejdou spočítat, pořád se hýbou" předznamenala že výlet bude povedený. Dospělých bylo 10, dětí odhadem 20 :-)
Pan řidič dohodnutého cyklobusu nám pouštěl nahlas nové i starší pecky a rychle nám to uteklo.

Puberťáci v popředí se takhle tvářili jen když se na ně namíril foťák, přece se neztrapní tím, že je někdo vyfotí jak zpívají písničky s ostatními :-))

Na místě určení jsme vystoupili celí natěšení na pohodovou jízdu podél řery Ohře.
To jsme nevěděli, že čtveřice puberťáků to pojmou jako závod a hnali rychlostí blesku. Naštěstí jel s nimi strejda Honza a tak jsme si jeli po svém.


Dělali jsme krátké pauzy aby nás dojeli i ti pomalejší. Děti vymetly každou vhodnou louži :-) a trenér jim chvíly dovolil brouzdání v řece. Kupodivu nikdo nebyl mokrej víc než měl povoleno. Holt trenér není rodič a poslouchat se musí.

První větší zastávka byla v Lokti. Nejdřív na hřešti a pak v Amfiteátru, kde se chystal koncert Support Lesbiens.
Takže vítané občerstvení v podobě pečených klobás, masa a halušek přišel vhod. No a ani na pitný pivní režim se nezapomnělo:-) Naštěstí jsme všichni zodpovědní a každému stačilo jen jedno. Zato děti, když zjistily, že si v lanovém parku nezalezou snědly a vypily na co přišli.


I počasí jsme měli načasované. Pršelo právě jen na této pauze a tak se část schovala pod stromy a část sem:

Dál jsme pokračovali směr Karlovy Vary.
Ale dali jsme si nanukovou pauzu ještě na Svatošských skalách kde děti obdivovaly horolezce přes řeku a vyprávěly si, kdo už jel řeku a kdo ne.

Cestou do Varů jsme se domlouvali, kdo jede vlakem a kdo na kole domů. Vlakem jel jen jeden dospělý(ten můj) kvůli bolestem v kolenou. Já chtěla jet taky ale když to nevzdaly malé děti, nevzdala jsem to ani já. Davová psychóza zafungovala perfektně :-)
Tahle malá čtyřletá princezna zmákla cestu taky. Vzájemně jsme se podporovaly v nejhorších úsecích cesty :-)
Sice posledních 6km už se vezla na tyči ale stejně jí patrí můj obdiv.
Poslední větší pauza byla na sportovním areále Rolava. Děti si pohrály na hřišti, dospělí doplnili tekutiny, někteří i v tvrdší podobě a jelo se dál.
Cesta k nám měla i okamžik, kdy jsem si myslela, že už musím přece umřít , zvlášť ve strmém kopci v lese, kde se strejdovi Standovi převracel vozík s nejmenšími dětmi a dětským kolem a zásobami. Hrdinně jsem přispěchala a ze zadu ho tlačila i se svým kolem. Naštěstí mi přispěchal na pomoc můj malý sportovec který převzal mé kolo a dal ho jiné tetě a já mohla vytlačit vozík na tu "horu".
Strejda Standa je stejně borec že to všechno za sebou utáhl a předjížděj se svou zátěží i v kopcích !

Když jsem přežila toto, už jsem věděla, že zmáknu všechno. O mých dětech psát nebudu, ty byly pořád někde vpředu....
Všichni jsme se podporovali i pomáhali, čekali jsme na pomalejší děti i když to zdrovna nebyly ty naše, dělili se o pití i bonbóny a výlet jsme si opravdu užili. Všichni dospělí byli strejda a teta.
Poslední fotku bych nazvala "tvrdé jádro" ale v mém případě spíš mrtvé jádro :-)

V cíli si ten, kdo nemusel kvůli dětem domů objednal svou odměnu, někdo jídlo, někdo poslední pivo.

Že jsem po každém zastavení nemohla bolestí nasednout na sedačku, pálili mě nohy a dnes, den po výletě ležíme všichni doma a odpočíváme psát ani nebudu.
Raději napíšu, jak jsem na sebe a svou rodinu pyšná, že jsme těch 54 km ujeli a že se těšíme na další výlet.

A co vy? Jaké bylo Vaše pokoření "hory" ???
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama